O soucitu a litování ostatních

Už dlouho jsem se tak nenasmála.

Film Nedotknutelní byl natočen podle skutečného příběhu. Je úžasné, že se takové příběhy skutečně dějí!

Ten příběh je velká škola života.

Lidé si hodně pletou SOUCIT a SOUCÍTĚNÍ. Je v tom veliký rozdíl.

Soucit znamená, že dotyčného vnímají jako chudáka. Říkají o něm např.:“ Chudák, je ochrnutý.“ Nebo: „Chudák, zemřela mu manželka.“

Takže ten člověk nejen že je ochrnutý, nebo mu zemřela manželka, ale JEŠTĚ NAVÍC dostal nálepku „chudák“. A to je pro něho další dost velká zátěž.

Soucítění znamená, že dotyčného vnímáme jako celého člověka – kterým také je.

A o to právě jde. Jak říká ochrnutý Phillipe ve filmu Nedotknutelní:

„Žádný soucit.  To potřebuji!“

Jeho osobního asistenta Drisse ani nenapadne Phillipa litovat. Má však hluboké soucítění.

Viděla jsem ten film už dvakrát. A i když se na filmy většinou nedívám (neboť nemám televizi), tak tentokrát mě napadlo, že si mohu pustit krátkou epizodu z filmu (na YouTube), kdykoliv budu potřebovat zlepšit náladu a vrátit radost ze života.

Poznámka: Úvodní epizoda před titulky patří časově až do druhé poloviny filmu. Tak se tím nenechte zmást (jako se to stalo mně).  Časová linie příběhu začíná tím, jak Driss sedí v Phillipově domě v řadě mezi dalšími zájemci o práci a pak chce na Phillipovi potvrzení pro pracovní úřad.

http://www.csfd.cz/film/306731-nedotknutelni/prehled/